Kristýno, vzpomeneš si ještě, jak ses poprvé rozhodovala, jestli přijmeš roli ředitelky nově vznikající školy Maple Bear? Co byla tvoje hlavní motivace do toho jít?
Hlavní motivací bylo po letech v neziskovém i státním sektoru, kde jsem se věnovala podpoře a rozvoji ředitelů a škol, vrátit se opět do „terénu“ a pracovat zase ve škole s týmy učitelů. Chyběl mi ten ruch a rychlost, s jakou se ve škole věci dějí a vyvíjejí. Také mi samozřejmě chyběly děti. Lákalo mě i propojení s Kanadou a možnost opravdu dobře porozumět kanadskému kurikulu a podílet se na hledání kombinace s tím českým.
Co tě na konceptu Maple Bear nejvíc přesvědčilo, že je to projekt, u kterého chceš být úplně od začátku?
Propojení s kanadskými odborníky na vzdělávání a možnost poznat tento systém opravdu v praxi. Mám blízko k bilingvnímu prostředí a chybělo mi mezinárodní prostředí. Možnost budovat školu na zelené louce s sebou sice nese spoustu útrap, ale také radostí — protože ve škole můžete všechno nastavit tak, jak cítíte a chcete, a víte, že je to správně.
Každý nový projekt s sebou nese výzvy. Co pro tebe bylo na otevírání školy nejnáročnější? Měla jsi na začátku nějaké obavy? A byla mezi nimi nějaká, která tě opravdu tížila?
Nejnáročnější bylo, jak rychle se všechno dělo. Postavit školu za pár měsíců a zároveň vyladit tým učitelů tak, aby byli všichni na jedné lodi, není práce na krátkou dobu. Tížilo mě také, jak rychle se naučíme pracovat se všemi technickými systémy, které ve škole používáme — od aplikací po složité a komplexní systémy, které používá každá škola v ČR.
Naplnily se některé z těchto obav? A pokud ano, jak ses s nimi postupně vypořádala?
Ten start byl prostě náročný — hodně věcí jsme se jako tým učili za běhu, a to samozřejmě občas přinášelo pocity, že je to složité a že toho je na každého moc. Ale takhle vypadá každý začátek projektu. Zažila jsem jich už několik a vždycky šlo o to překonat nejtěžší fázi, kdy se nastavuje komunikace, procesy apod. Jakmile se tohle usadí, už se na té pomyslné lodi pluje mnohem lépe.
Když se dnes ohlédneš, kde vidíš školu teď? Co se podle tebe nejvíc podařilo vybudovat?
Máme neuvěřitelně schopné učitele, kteří se skvěle vypořádali se startem školy i s propojováním dvou kurikul a dvou systémů — kanadského a českého. Podařilo se nám také zajet systém vzdělávacích center a postupně velmi kvalitně nastavit principy formativního hodnocení. Učitelé se naučili pracovat v tandemu a hlavně naše děti dělají opravdu neuvěřitelné pokroky v obou jazycích.
Velkým úspěchem je i bezpečné prostředí, kde je dětem dobře. Kde chyba není problém, ale příležitost. Kde je respekt k sobě navzájem to nejdůležitější a kde je radost každý den chodit do práce — a pro děti radost chodit do školy. Děti dokonce o víkendu nutí rodiče, aby už mohly zpátky do školy! To je přece krása.
Atmosféra ve škole je nastavena tak, že se společně všichni učíme a baví nás to — jak tým školy, tak děti.
Při jedné individuální návštěvě se nás jeden tatínek zeptal na otázku, která mi od té doby zůstala v hlavě. Ráda bych ji teď položila tobě: Na co jsi osobně nejvíc pyšná — ať už v týmu, u dětí, nebo v celkovém fungování školy?
Jsem opravdu pyšná na tým učitelů — šli do nejistoty nově otevřené školy. Neznali mě, a přesto do toho šli, vydrželi a těší se na další roky ve škole. Jsem pyšná i na to, že jsme zvládli všechny technické systémy a obrovské množství administrativy, a přitom nezapomínáme na děti a jejich učení. A také na vysvědčení — ta jsou opravdu krásná a přála bych každému rodiči i dítěti takové dostat.
Každá škola se neustále vyvíjí. Jaké vidíš nejdůležitější výzvy, které Maple Bear čekají v dalším roce?
Zapojení nových rodin do života školy, intenzivní práce se ŠVP a také začlenění nových učitelů do týmu. Čeká nás také kontrola kvality přímo z Maple Bear, která ověří, zda program dodržujeme tak, jak máme.
A na co se těšíš ty osobně — jako ředitelka, ale i jako máma a člověk, který miluje vzdělávání?
Těším se na předávání vysvědčení a také na to, že si jedno doma převezmu od svého dítěte. Těším se na prázdniny a na chvíli, kdy se ohlédnu a řeknu si: „Kristýno, podívej, co jste dokázali za jeden rok!“ Těším se také na další rozvoj učitelů a jejich vzdělávání i na návštěvy škol Maple Bear v Olomouci a Brně a spolupráci mezi školami.
Kdybys měla představit Maple Bear za pět let… Co bys chtěla, aby bylo její typickou „DNA“?
Bezpečné prostředí, respekt, komunita rodičů a hlavně spoluodpovědnost za vzdělávání. A také radost z učení — to je opravdu to nejlepší, co se může ve škole stát.
Jak by podle tebe měly děti jednou vzpomínat na své roky v Maple Bear?
Že školu milovaly. Že měly rády učitele. Že tam byla legrace, ale také hodně práce, při které se každý den opravdu intenzivně učily. Že pravidelně zažívaly pocit úspěchu a byly motivované se zlepšovat. Že poznaly samy sebe a věděly, co jim jde a co méně, a uměly se sebou pracovat a posouvat se dál.
I o tom je škola — o vztazích k sobě i ke světu. Zabrat a pak mít radost z výsledků a posunu. Vždyť naučit se něco nového je skvělé!
